Takhle se žít nedá

Přišla jsem do rychlého občerstvení a předstírala, že nakupuji pro dva lidi - dva velké hamburgery, dvě velké porce hranolků, dvě borůvkové taštičky a jednu dietní kolu. Nikdy jsem neopomněla zdůraznit, aby přinesli určitě dietní, abych naznačila, že držím dietu. Cestou domů jsem to všechno spořádala tak rychle, jak jsem mohla. Denně jsem se přejídala. Jídlo pro mě není pouhou potřebou, ale požitkem. Je to závislost jako u alkoholu nebo drog. Zvracela jsem, aby se má váha držela, což mi způsobovalo obrovské psychické potíže. Jídlo bylo mým přítelem i nepřítelem, mým utěšovatelem, mým osudem. Nepamatuji si přesně, kdy mé přejídání začalo. Jako malá jsem byla  hubená, nikdy by mě nenapadlo, že budu mít jednou opačný problém. Moje závislost začala na střední škole. Byla jsem dost oblíbená a měla hodně kamarádů. Každý se domníval, že jsem velmi šťastná, ale já jsem se uvnitř cítila tak mizerně. A zase tu bylo jídlo, které mě utěšovalo. Po večeři jsem vyplenila kuchyni: buchty, 5 pribiňáčků, sýry, salámy, hora rohlíků, krabici čokoládových sušenek, zmrzlinu...

Záchvaty přejídání trvaly od 10  do 40 minut. Zastavila jsem se, až když mě zachvátil stud. Měla jsem jen jednoho kluka a to ještě vlastní iniciativou. I když teď mám nový vztah, je to šílenství. Jako kráska a zvíře. Ale to zvíře, to zvíře jsem tady já. Nikdy jsem se s muži necítila dobře. Je těžké cítit se sexy, když se stydíte za své proporce. Jsem stále víc osamělejší, stresovaná. Ráda si objednávám domů pizzu. S jídlem se cítím lépe. Ale před lidmi si chci vždycky zachovat tvář. Na večeři s přítelem si objednávám pouze salát nebo rybu. Na večírcích jím jen něco dietního. Před lidmi se zkrátka jíst stydím. Bojím se, že si všimnou, jak se cpu. Tak jím potají. Své záchvaty vůbec nedokážu potlačit. Nepomáhají léky, nepomáhá psychoterapie, dostala jsem se do bludného kruhu a mám pocit, že jídlo nade mnou  získalo naprostou moc. Takové tempo ale nejde dlouho vydržet. Chyběly peníze na mé potřeby, byla jsem stále víc nervózní, plačtivá, propadala jsem se do hlubší a hlubší deprese, můj přítel si všiml, že zvracím, nedokázala jsem myslet ba i dokonce mluvit o ničem jiném než o jídle. A pak jsem se složila. Seděla jsem u kamarádky a několik hodin brečela. Neměla jsem už sílu. Jenže nezbývalo jiné řešení než provést rozhodující změny. Snažila jsem se najít jiné aktivity, které by nahradily přejídání. Začala jsem si psát deník. Když jsem cítila, že se blíží záchvat, volala jsem kamarádce. Ale takhle to taky dlouho nešlo. Jednoho dne ráno jsem se po delší době zvážila. Přesto, že jsem se snažila kontrolovat se a poněkud omezit jídlo, dosáhla jsem pouze toho, že křivka mé váhy nestoupala tak strmě. Chtěla jsem se potrestat. Tehdy večer byl můj záchvat ze všech největší. Vánočka s máslem a marmeládou, špagety se sýrem, 500g hranolků s tatarkou a kečupem, 300g uherského salámu, 100g tvrdého sýru, makrela, 12 krajíců chleba, tabulka čokolády, 4 tatranky, 2 koblížky a na závěr kilo banánů a litr mléka.

Byla jsem tak plná, že jsem se sotva doplazila k posteli. Následovalo zvracení, které trvalo nekonečné dvě hodiny. Připadalo mi to všechno tak zvrácený, ale nedokázala jsem přestat. Pět následujících dnů jsem jedla a jedla. Možná jsem se chtěla ujíst k smrti. Byla jsem vystrašená a neschopná opustit gauč. Ležela jsem na něm a začala přemítat, co dál. A najednou jsem věděla, že musím změnit svůj život, jinak už to nejde. Začala jsem poněkud z jiné strany, než je obvyklé. Rozešla jsem se se svým přítelem. Ten hlavní důvod byl, že ode mě vyžadoval štíhlost a dokonalost, které jsem nemohla nikdy dosáhnout.  Napřed se musím dát do pořádku. Zdraví je důležitější než všechno ostatní, říkala jsem si. Postupně jsem začala měnit svůj jídelníček. Je pro mě strašně těžké přejít na nízkotučná, zdravá jídla. A ještě náročnější je zmenšit porce, ale tentokrát jsem rozhodnutá.

Stále je těžké bojovat se záchvaty přejídání, ale nedovolím jim, aby mě zničily. Každý den je pro mě sebeovládáním, kontrolou  a hlavně tvrdým bojem. Moje největší přání je žít normálním "jídelním" životem, protože takhle se žít nedá.

Copyright www.webdesigner-profi.de

 

Pomáhejte na druhou

Pomáhejte na druhou

Dárcovské stránky

nutricni poradna

Nutriční poradna

Poradenství v oblasti výživy v Brně

sluzby

Centrum Anabell

Využijte našich služeb

anabell

Anabell, z. ú.

Kdo jsme a co děláme