Příběhy

Vlastně ani pořádně nevím, jak nebo kdy to začalo. Snad od narození jsem žila v tom, že jsem hrozně tlustá. Přitom dospělým jsem se jako malá holčička vždycky hrozně líbila - prostě modrooká roztomilá blondýnka. Jenže v 1. třídě se najednou vše změnilo. Máma mě nechala ostříhat na kluka a tím to začalo...

Přišla jsem do rychlého občerstvení a předstírala, že nakupuji pro dva lidi - dva velké hamburgery, dvě velké porce hranolků, dvě borůvkové taštičky a jednu dietní kolu. Nikdy jsem neopomněla zdůraznit, aby přinesli určitě dietní, abych naznačila, že držím dietu. Cestou domů jsem to všechno spořádala tak rychle, jak jsem mohla...

Bylo to fantastické dětství jak ze stránek dobrodružné knížky. Šikovné dítě bez problémů. Ale jeden přece jen byl. Můj táta v té době hodně pil a máma to hodně těžce nesla. Téměř pravidelně jezdil po dvaceti dnech souvislé práce v horách opilý a první dva dny z naší společné dovolené propil...

Anorexie, toto novodobé strašidlo dospívajících dívek a hlavně jejich rodičů, lékařů, psychologů a psychiatrů, je dnes mediálně velmi frekventovaným pojmem. Od konce minulého století se u nás začal zvyšovat počet pacientů (převážně pacientek) s touto diagnózou, kteří se léčili či dosud léčí buď ambulantně nebo hospitalizací...

Je mi 20 let, studuji vysokou školu, mám rodinnou pohodu a plno kamarádů. Ale který z nich by byl řekl, že se pomalu každý týden skláním nad záchodovou mísou a úporně zvracím? Asi nikdo z nich - mají mě za pohodovou, usměvavou holku, ale opak je pravdou...