Nejrůznější formy narušeného příjmu potravy jsou popisovány už celá staletí. Názory na odmítání jídla se v minulosti značně měnily. Někteří považovali tyto jedince za držitele nadpřirozených sil nebo pod vlivy ďábla, jiní sdíleli názor, že se jedná o počáteční stav duševní poruchy.

Starověk

Galén ve 2. století poprvé popisuje příznaky mentální anorexie. Ve starověku anorexie označovala stav nedostatečné orexis (celkové únavy a apatie). Výraz anorexia pochází z řečtiny a skládá se z předpony an- (značící ne, bez) a slova orexie (snaha, žádostivost, chuť k jídlu). Hippokrates i Galén připisovali odmítání potravy špatným tělesným tekutinám. Stávalo se, že staří Římané v průběhu hostiny používali husí brk, aby vyzvraceli stravu a mohli tak pokračovat v přejídání. Byl to opět Galén, kdo jako první pojmenoval onemocnění známé jako mentální bulimie. Slovo bulimie pochází z latiny (bulimia), je odvozeno z řeckého βουλιμία (boulimia). Jedná se o složeninu dvou slov – bous (býk) a limos (hlad).

Středověk (5.–15. století)

Zejména ve středověku mělo cílené hladovění podstatnou roli v životě silně nábožensky založených dívek a žen. V 15. století dívky a ženy hladověly, aby umlčely své hříšné tělo a byly považovány za světice.

Raný novověk (16.–18. století)

Naopak v 16. století byly dobrovolně hladovějící osoby prohlašovány za „posedlé ďáblem‟ a byly pronásledovány církví. Na přelomu 17. a 18. století přináší britský lékař Richard Morton vědecký pohled na věc a je prvním, kdo definuje mentální anorexii (v roce 1694).

19. století

Na Mortona navazuje Charles Lasague, který v roce 1873 definuje symptomatickou triádu mentální anorexie. Patří do ní nechutenství, absence menstruačního cyklu a vyhublost. Asi nejznámější postavou historie, která se potýkala s poruchami příjmu potravy, je císařovna Alžběta, známá jako Sissi (1837–1898).

20. století

V tomto období vzniká módní průmysl. Poprvé představil novou štíhlou módní siluetu a poprvé v historii je vidět pod šaty i tělo. Na počátku 20. století se zavádí do diet termín kalorie. Začínají vycházet knihy o dietách a zdraví. Jsou doporučovány zejména nízkotučné, sacharidové diety. Přibývá poruch příjmu potravy v dobře situovaných vrstvách západní Evropy.

70. léta

V roce 1970 se prezentuje na titulní straně módního časopisu Vogue modelka Twiggy s váhou 41 kg a výškou 170 cm. Skokově narůstá výskyt poruch příjmu potravy. Až 70 % amerických rodin kupuje nízkokalorické potraviny. Až v této době dochází ke specifikaci mentální bulimie (u bulimie se váha zpravidla drží na normální úrovni, takže je onemocnění méně viditelné). Zasloužil se o to londýnský psychiatr Gerald Russell, který oddělil jistý počet pacientek s anorexií, u nichž se vyskytovala „zákeřná obměna“ této choroby. Ta tkvěla v občasném záchvatovitém přejídání a ztrátě kontroly nad množstvím zkonzumovaných potravin.

80. léta

V roce 1980 vzniká první speciální zařízení pro léčbu poruch příjmu potravy a zavádí se termín bulimia nervosa. V průběhu dalšího času se specifikují multifaktoriální příčiny vzniku poruch příjmu potravy a vznikají další konkrétní metody v jejich léčbě.

90. léta–dosud

Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlašuje v roce 1990 poruchy příjmu potravy jako důležitý problém světové populace a komentuje její epidemiologický nárůst. Poruchy příjmu potravy zůstávají problémem i v současnosti. Vznikají preventivní a podpůrné programy cílené na poruchy příjmu potravy. Mezi jinými zahrnují i peer podporu. Ta má své počátky hlavně v USA, kde přibližně od 90. let minulého století jsou peer pracovníci nedílnou součástí multidisciplinárních týmů. Etablo-vanými pracovníky se peer pracovníci stali také např. ve Velké Británii nebo Holandsku. V České republice se peer pracovníci v oblasti péče o duševně nemocné začali objevovat v roce 2013, a to převážně v neziskových organizacích. Uplatnění peer pracovníků se v českých podmínkách teprve pomalu rozvíjí. Již nyní je ale zřejmé, že v rámci reformy péče o duševní zdraví se pozice peer konzultanta stane nedílnou součástí multidisciplinárních týmů.

Zdroje: NAVRÁTILOVÁ, M., ČEŠKOVÁ, E., SOBOTKA, L. - Klinická výživa v psychiatrii. Maxdorf, 2000.